Jak se chránit před vlhkostí v domě?
12 min čtení
Udržet v suchu svůj vlastní příbytek a ochránit jej před vlhkostí v domě – bývá často krát větším problémem, jak se může zdát. Zatékající a plesnivé stěny straší totiž nejednoho majitele rodinného domu. Mnohokrát si proto dáváme při pohledu na takto přikrášlenou stěnu otázku: „Kde se vlastně stala chyba?“
S vlhkostí stěn a plísní se setkáváme při velkém množství nemovitostí. Bohužel tento problém platí stejně pro starší byty tak pro novostavby. V dnešní době si každý majitel nemovitosti chce dobře přepočítat každý halíř, který do ní vráží. Častokrát přitom myslí pouze na jednu část problému a ten druhý si ani nevšimne. Asi nejznámějším příkladem nedomyšleného šetření bývá v současnosti velmi populární zateplení nemovitosti. Aby se ušetřilo na stále větších nákladech za teplo, lidé jsou ochotni dát nemalé sumy peněz na kvalitní okna, či zateplení stěn a střech (bohužel většinou je to neprodyšný polystyren). Jejich plán na šetření však po čase začne mít vážné trhliny. Dům je sice zateplený, ale takto „zakuklené stěny“ začnou často vlhnout. A tak namísto spokojenosti za ušetřené teplo nám stěny začnou „vyhrávat plísněmi“.
Nepřítel v zatepleném domě: vlhkost. Budujeme dokonalé vzduchotěsné bunkry
Při zateplování svých příbytků si majitelé nevědomky vytvářejí dalšího nepřítele, který jim řádně znepříjemní bydlení. Tím nepřítelem se při zatepleném domě či bytě stává vlhko, které často nemá kam unikat. Mnoho majitelů nemovitostí si totiž neuvědomuje, že při zateplení svého příbytku z něj udělali „dokonalý vzduchotěsný bunkr“, ze kterého se tak stává kandidát na mokré a plesnivé stěny. Domy které se v minulosti stavěly, měli totiž hodně spár a otvorů, kterými cirkuloval vzduch. Nedostatkem tohoto „opatření“ bylo to, že z klasických panelových domů unikalo větší množství tepla, ale zároveň s teplem unikala z bytů i vlhkost. Vytopené prostory paneláků byly někdy až příliš suché a tento problém se častokrát řešil dobře známými zvlhčovači vzduchu, které byly zavěšeny snad na každém radiátoru socialistické výstavby. Právě proto bychom při úniku tepla neměli myslet jen na izolaci, ale i na zdravé dýchání bytu. Prostě abyste se nedostali do dilematu teplo versus vlhko, ale abyste oba problémy řešily koordinovaně. Pokud jste totiž zateplením zabránili dýchání našeho domu, nechtěné mapy na stěnách jsou jen otázkou času. V případě pokud problém vlhkých zdí vypukne naplno, tím nejrozumnějším řešením je kvalitní sanace.
Tento případ se většinou týká kontaktního zateplení polystyrenem. Existují však i prodyšné zateplovací systémy, které dokáží navíc vytahovat vlhkost ze zdiva a tím se riziko tvorby plísní podstatně snižuje. Např. zateplovací systém ISOTEX. V tomto případě polystyren nahradila tepelně izolační omítka a o ochrannou před vlhkostí se stará termokeramický nátěr.
Sanace zdiva
Pod slovem sanace si můžete představit ozdravování nemovitosti od prasklin a vlhkosti. A protože vlhký dům je vlastně nemocný dům, tento výraz je o to více na místě. Problém vlhkosti a její vliv na stavební konstrukci je velmi složitý. Hlavním důvodem je to, že samotných příčin pronikání vlhkosti do konstrukce je strašně moc. Výsledkem působení vlhkosti na zdivo a omítky je v první fázi vznik tmavých mokrých fleků. Působením různých mikroorganismů a různých anorganických krystalických látek může nastat až rozpad omítek a zdiva. Najít účinný způsob sanace proti zvýšené vlhkosti je možné pouze na základě odborného průzkumu objektu.
Abychom zabránili vnikání vlhkosti do zdiva a tím chránili naši fasádu – je třeba použít nátěr, který je elastický a má vlastnosti textilie GoreTex = je paropropustný zevnitř a zároveň nepropouští vlhkost z venku.
Odborné průzkumy objektů jsou podle mnoha odborníků nejdůležitější fází celého procesu sanace. Návrh opatření by měl směřovat k odstranění příčin vlhnutí zdiva. Na samotné řešení problému se přistupuje až následně. Prvořadým krokem sanačních zásahů je odstranění zdrojů nežádoucí vlhkosti. Tím zdrojem může být například zatékání srážkové a splaškové vody do objektu. Pokud je zdrojem problému pronikání vlhkosti z přilehlého terénu do zapuštěných stěn, musí se provést dodatečná izolace zdiva. Pokud bychom totiž v dostatečné míře nedotáhli všechny detaily do konce, tak jsme investovali peníze do sanace zbytečně. Nalezení zdroje vlhkosti je proto alfou a omegou dobré sanace.
Mezi důležité informace před samotnou sanací patří i samotné fakta o objektu. Přesně jako lékař při léčení, tak i při sanaci musíme znát „chorobopis stavby.“ Měli byste například vědět, kdy byl objekt postaven a jaké izolační materiály se na stavbu použity. Zároveň byste měli vědět kdy se naposledy vyskytla porucha na objektu a jak často se projevuje. Nesmíte zapomenout ani na to, jaké jsou v okolí objektu podmínky při srážkách a podobně. Do těchto informací nakonec zahrnete i sumu peněz, kterou chcete na léčbu domu vynaložit.
Druhy vlhkosti ve zdivu
Jak jsme již uvedli, nejlépe dokáží příčinu zvlhnutí zdiva zjistit odborníci. Po obhlídce terénu, odebrání vzorků zdiva a jejich vyhodnocení, určí vhodnou formu ozdravení zdiva. Důležitým faktorem při diagnóze je rozbor samotné stavební hmoty. Různé stavební hmoty mají totiž různé chemické vlastnosti. Například staré zdivo je lehce kyselé a taková cementová omítka je zase silně alkalická. Tento faktor při starších budovách nám dává rozdílné pH hodnoty. Výsledkem je pak tzv. elektrochemický transport vlhkosti. Řečeno jinými slovy, starší budovy takto nasávají dodatečně vlhkost. Výsledkem „vyšetření“ straších staveb je proto často udržování vázané vlhkosti. Také ocelové trubky a ocelové zárubně, které věkem značně podléhají korozi ve zdivu, působí na vlhkost podobně. Úplné vysušení zdiva je možné často až po odstranění těchto zmíněných faktorů.
Mezi další známé příčiny nadměrné vlhkosti v našich nemovitostech patří slanost, tedy zasolování zdiva. Zjišťování solí nacházejících se ve stavebních materiálech je při hledání příčin vlhkosti velmi důležité, protože sůl proniká do stavebních materiálech ve formě vodného roztoku. Tím pádem zvětšený obsah solí ve zdivu zvyšuje jeho vlhkost. Soli dělají zdivo hydroskopické a mění jeho vlastnosti. Soli při kontaktu se stěnou ucpávají na povrchu zdiva póry, a tím zmenšují přirozené odpařování vlhkosti z jeho povrchu. Avšak hranice vlhkosti obvykle nekorespondují s hranicí zasolení. Koncentrace solí bývá v omítkách i ve zdivu vysoká a vyskytuje se nad hranicí vlhkostní mapy. Soli, zejména sírany, chloridy a dusičnany se nacházejí již v samotných stavebních konstrukcích a následkem zvlhnutí destruují zdivo a omítku. Část síranů se dostává do zdiva i ze zeminy. To je hlavní příčina salinity při rodinných domech, kde se ve zdivu často vyskytují dusičnany, které zase ukazují na přítomnost fekálií. Většinou je to výsledek pozůstatku po bývalých záchodech, stájí či hnojišť. Měli bychom na to myslet zejména při koupi staršího rodinného domu aby se nám to při jeho rekonstrukci nevypomstilo.
Nadměrná vlhkost se v případě salinity projevuje tzv. výkvětem soli a tzv. mokrými mapami, které jsou na okrajích lemované solným prstencem. Při salinitě zvlhlé zdivo způsobuje nakonec destrukci omítky a vážně ohrožuje statiku stavby. Na mokřiny se přichycuje plíseň, což způsobuje zápach a v neposlední řadě i nemoci, které jsou obzvláště nebezpečné pro malé děti. Některé plísně totiž vyvolávají alergii, která se projevuje nejčastěji podrážděním sliznic, zánětem průdušek, chronickým kašlem, průduškovým astmatem nebo alergickou rýmou. V jiných případech může taková plíseň zaútočit na vás v podobě kožní alergie. To jsou ty nejhorší případy kdy se pacientům pro vlhkost nestal jen váš příbytek, i vy, zda vaše děti.
Metody sanace
Protože příčiny vlhnutí stěn mají různý charakter, tak i metody sanace mají své členění. Použití některé ze sanačních metod je podmíněno důvodem vlhnutí stěn. Její volba záleží od identifikování nemoci zdiva. Jednou z nejstarších sanačních metod je odebírání vodní páry z povrchu konstrukce cirkulujícím vzduchem. Ten proudí kolem vlhkých konstrukcí stavby, saje odpařující se vlhkost a odvádí ji do ovzduší. Účinnost systému se zlepší zvětšením plochy, na níž může docházet k odpařování vodní páry a podporou procesu proudění vzduchu. Na vytvoření dutiny z vnější strany zděné konstrukce se obvykle používají provětrávací šachty a sokly, anglické dvorečky nebo profilované fólie. Podobně lze vytvořit vzduchové dutiny i z vnitřní strany zděné konstrukce prostřednictvím přízdívek, sádrokartonových desek, či profilovaných fólií. V tomto případě je mimořádně důležitý systém větrání. Pro snížení ochlazování vnitřních prostor a rizika vzniku kondenzace je vhodné zateplit předstěnu.
Mezi další metody sanace patří tzv. mechanické sanace. Jsou založeny na principu, kdy se ve zdivu vytvoří prostor, do kterého se vloží hydroizolační látka, která zabraňuje pronikání vlhkosti do stavební konstrukce. Podmínkou těchto metod je, aby v průběhu realizace a po skončení všech prací nedošlo ke snížení statické bezpečnosti objektu nebo jeho částí. Mezi ty nejznámější mechanické metody patří metody podřezáváním či podsekávaním, kde se ve zdivu vysekávají otvory obvykle přes celou tloušťku stěny. V případě metody podřezávání, se používá řetězová, lanová a kotoučová pila. Pomocí ní se mechanicky upravuje zdivo napadené zvýšenou vlhkostí. Jelikož jde o dost náročné metody, měl by je praktikovat pouze skutečný odborník a v žádném případě bychom je neměli provádět v rámci našeho „kutilského hobby“.
Při nižší formě vlhkosti vám jako prostředek ochrany poslouží sanační omítka. Sanační omítky se zpravidla dodávají ve formě suché maltové směsi a jako součást kompletního sanačního omítkového systému, který může mít až pět vrstev. Levnější náhradu představují sanační přísady do běžných omítek. Další alternativou je speciální mikroporézní omítková vrstva, kterou lze aplikovat pod běžnou omítku. Sanační omítku lze použít i přímo, ovšem pouze na nepříliš vlhké a málo zasolené zdivo. Odstranění vlhkosti pouze tímto způsobem je však prakticky nemožné. Mezi její další nevýhodu patří to, že má vysokou pórovitost a propustnost pro vodní páru.
Jak předejít sanaci
Aby vlhkost trápila stavbu co nejméně, musíme na ni myslet už při výběru samotného materiálu, který by budoucí zatékání stěn co nejvíce eliminoval. Materiál ze kterého je postavena stavba by měl být co nejméně nasákavý. Takže dobrá pálená cihla bude mít oproti nasákavé pórobetonu vždy navrch. Pórobeton totiž klade zvýšené nároky na hydroizolaci v částech budov, které jsou zapuštěné pod úroveň terénu nebo které jsou ostřikovány vodou. Takže se možná ušetří na ceně za pórobeton, ale později se vám to vrátí jako bumerang při sanačních pracích. Asi tou nejužitečnější radou při výběru materiálu, je správně si vybrat hydroizolaci. Je zapotřebí všude tam, kde by mohla voda poškodit nasákavý stavební materiál. Hydroizolace je nezbytná zejména při výstavbě ploché střechy. Je to jedna z nejrizikovějších částí při výstavbě rodinného domu, ale i panelové novostavby.
Kvalitní odizolování ploché střechy zaručuje její dobrou životnost. Používají se na ni kvalitní izolační pásy ve dvou vrstvách. Jelikož asfaltový pás je černé barvy, přitahuje v létě slunce a asfalt se přehřívá. Přechodem několika tisíců takových cyklů se materiál narušuje. Aby se zabránilo přílišnému přehřívání, vyrábějí se izolační pásy s vrchní reflexní částí z hliníkového pásu, který odráží sluneční paprsky a izolační pás se nepřehřívá.
Výborným řešením je i použití termokeramického nátěru s vysokou reflexí slunečního záření. Zabráníme tak přehřívání celé střechy a tím získáme v letních měsících pohodovou klima v našem domě. Aplikací ThermoShield TopShield můžeme snížit teplotu střechy o desítky stupňů.
Plochá střecha je velkým problémem ohledně zatékání, to však ale neznamená že například šikmá střecha nepotřebuje hydroizolaci. Ta se nachází v podobě mikrofólie pod laťováním a zabraňuje vniknutí vody na dřevo při podfouknutí krytiny. Pod záklopem střechy, kde by mohla pronikat relativní vlhkost z interiéru na tepelnou izolaci uloženou mezi krokvemi, se používá ještě parozábrana. Každý druh vody, který působí na konstrukce, potřebuje jiný typ zhotovení izolace. Například izolace proti zemní vlhkosti se používá ve všech stavbách. Nanáší se v jedné nebo dvou vrstvách natavováním na přizdívku. Používá se i při stavbě bez podsklepení. Tehdy mluvíme o izolaci proti vzlínavosti vody. Je to vodorovný pás izolace uložen na vyrovnávacím betonu. Izolační materiály se vyrábějí na různých bázích a na trhu je jejich velmi mnoho. Jde především o izolace, kde základ tvoří pryskyřice. Jsou vyrobeny především z asfaltů a dehtů. Mezi používané materiály patří ještě izolanty vyrobené z kaučuku, plastu, silikátů, či různých jílů.
Při obrovském množství stavebních materiálů a izolace byste se měli poradit především s odborníkem. Zorientovat se totiž při tak náročném výběru materiálu, je ten nejoptimálnější stav před samotnou stavbou či sanací. Tato informace vám určitě pomůže při nákupu nejvhodnější izolace či volbě stavebního materiálu, pomocí kterých byste ochranu proti vlhkosti stěn maximálně zvýšily.
