Topení: vlastní kotel nebo centrální vytápění?

Problém tepla je vzhledem ke každoroční zimě nejen stále aktuálním, ale i mimořádně palčivým vzhledem k vysoké ceně energií. Nejčastější související volba, před kterou stojí množství rodin – je, zda vrazit nemalou sumu peněz do vlastního kotle a mít tak svou spotřebu pod kontrolou, nebo nadále využívat služeb veřejného připojení, které sice počáteční investici v takové výši nevyžaduje, avšak v konečném důsledku stojí mnohem více. Pojďme se tedy podívat na výhody i nevýhody obou variant a na kritéria, podle kterých bychom se měli rozhodovat.

Největší nevýhody veřejného připojení

Toto řešení je typické zejména pro bytové společenství, zvláště pro ty bytové domy, které byly postaveny dříve – pro novostavby je již samozřejmostí, že je v nich možné nainstalovat si vlastní kotel a mít pod kontrolou, kolik se spotřebuje a kolik se ušetří. Co se však regulovat nedá, je fakt, že se obyvatelé bytového domu musí podílet na „ztrátách“ – během přepravy do bytů část tepla automaticky přijde nazmar a také třeba do jisté míry vytopit i společné prostory – chodby a sklepy.

V minulosti se účty za topení bytových domů řešili tak, že se automaticky rozpočítaly na všechny odběratele podle podlahové plochy jejich bytů, a tedy nikdo neměl motivaci topení „škrtit“. V současnosti však platí taková rovnice: účet za topení, který domácnost dostává, tvoří z větší části (60-70%) její vlastní spotřeba tepla (regulovatelná část) a zbytek část zmíněných ztrát (neregulovatelná část). Tato se od počátku tohoto roku údajně opět počítá tak, že se procentuálně přerozdělí mezi obyvatele bytového domu podle rozlohy jejich bytů, tedy čím větší byt, tím vyšší účet. Protože však tato nová skutečnost není velmi známá, vyplatí se o ní informovat.

Málo ovlivnitelným a zároveň negativním faktem je i to, že obyvatel nijak neovlivní intenzitu vytápění vlastníka přilehlého bytu. Je sice pravda, že během topného období je zakázáno mít topení vypnuto a každý je povinen minimálně „temperovat“ (zejména proto, aby se nezavzdušňovali radiátory na vyšších patrech), avšak neexistuje možnost přimět někoho topit, a tak „temperující“ v jistém smyslu nejen parazituje na vyhřátých stěnách topících sousedů, ale také je z tohoto pohledu velkou nevýhodou sousedit s bytem, ve kterém například během zimních měsíců nikdo nebydlí. Zejména starší lidé se totiž často právě na toto období přestěhují ke svým rodinám se záměrem ušetřit na vytápění, což však jejich sousedů nijak nepotěší. Je však možné hlídat alespoň dodržování temperování: obyvatelé domu se mohou dohodnout na pokutách pro ty, kterým spotřeba tepla klesne pod jistý bod, což bude evokovat, že toto pravidlo nedodržují. Mnohokrát je to jediný účinný způsob, jak několika nezodpovědných jedinců donutit, aby na úkor jiných neporušovaly pravidla.

Množství tepla, které při přepravě do bytového domu přijde nazmar, se dá i nedá ovlivnit: s délkou přípojky, která je připojena na veřejnou, je těžké něco dělat (samozřejmě, čím je delší, tím jsou vyšší ztráty), ovšem je zde i otázka její izolace, což se již ovlivnit dá; dobré zaizolování je tedy důležitým faktorem.

Jedním z faktorů, jak získat příjemné pocitové teplo v místnosti a přitom netopit na plný výkon je ošetřit vnitřní stěny termokeramickým nátěrem ClimateCoating ThermoPlus. Ten se stará o rovnoměrné rozložení tepla v místnosti. Teplotní rozdíl mezi podlahou a stropní částí tak může činit méně než 2°C. Současně se zabrání tvorbě kondenzátu na stěnách a tvorbě plísní. Může se také omezit větrání, při kterém draze získané teplo doslova vyletí oknem. Stěny vybavené nátěrem ClimateCoating ThermoPlus vytvářejí velký keramický povrch, a proto působí během studených měsíců podobně jako kachlová kamna, která vyzařuje své příjemné teplo do místnosti.

Na co si dát pozor

Dodávání tepla do bytových domů vypadá přibližně takto: společenství vlastníků bytů předmětného domu má smlouvu se správcovskou společností a ta má smlouvu s topenářskou společností, která dodává teplo. Vyúčtování však většinou dělá nějaký třetí subjekt, proto je pro obyvatele poměrně obtížné zjistit, jak přesně je vypočtena částka, která mu přišla za topení. Každá taková společnost má totiž vlastní způsob výpočtů a není ochotna ho prozrazovat, proto se podrobnosti o koeficientu běžný člověk nemá jako dozvědět. Je však možné ovlivnit alespoň to, abychom si účet zbytečně nezvyšovaly vlastním přičiněním: třeba si dát třeba pozor, aby na radiátor s měřičem nedopadalo silné světlo z nějakého spotřebiče (měřič může „vyběhnout“ a stoupne nám účet). Je to zdánlivý detail, ale pokud se jejich nasbírá více, může výše přeplatku na konci roku nepříjemně překvapit.

Co dělat, když je zima nejen v zimě

Oficiální topné období je v rozmezí říjen-březen. Stává se však, zejména koncem podzimu a začátkem jara, že se vyskytne nějaký ten mráz a obyvatelé by si rádi zatopily, kdyby měli jako. Zde jsou opět ve výhodě majitelé vlastních kotlů, kteří nejsou ničím omezení a mohou si ho vypnout a zapnout, kdy chtějí. Pokud se však vrátíme k těm obyvatelům bytových domů, kteří ho nemají, teplárny zatopí pouze v případě, pokud se teplota drží tři dny pod bodem 12 stupňů Celsia. Pokud se tak nestane, zbývá jediná cesta, o které mnoho lidí ani neví: napsat společnou písemnou žádost pro teplárny, které topení na jejím základě pustí; bez této žádosti to však udělat nesmí.

Možnost zajistit si vlastní kotel

Majitelé rodinných domů ji mají vždy, obyvatelé bytů téměř vždy; ti musí dát pozor, aby „neodstřihli“ ostatních od veřejného připojení. Počáteční nevýhodou je, že koupě kotle vyžaduje vysokou investici, avšak je jednorázová a náklady se relativně rychle vrátí, přičemž úspora, kterou bude kotel přinášet každé další topné období, se mimořádně vyplatí. Častou námitkou je fakt, že se najde mnoho rodin, které na tuto počáteční investici i přesto, že jsou o její výhodnosti přesvědčeny, prostě nemají. Úspora je však natolik výrazná, že pokud to rodině situace dovoluje, stojí za to zauvažovat nad úvěrem. Jeden kotel si také mohou zajistit i dvě-tři domácnosti, ovšem je to už náročnější organizačně i vztahové.

Kromě výhod, které vlastnictví samostatného kotle přináší, je však třeba pamatovat i na trochu složitější režii: o všechny komplikace, údržbu, opravy či dodatečné investice se musí v plné výši postarat majitel. Na druhou stranu se na to můžete koukat pozitivně – při takovém stavu věcí se bude zajisté chovat nejen zodpovědněji, ale zároveň bude myslet i na to, aby mu celou úsporu „nesežrali“ takové ne nezbytné položky. Při zodpovědném zacházení není namístě ani obava, že by bylo třeba kotel opravovat každou druhou sezónu.

Vzhledem k tomu, že ne všichni bydlíme ve stejných podmínkách a každý zároveň preferuje něco jiného, stojí za to podrobněji se podívat i na různé způsoby vytápění a na druhy kotlů, které k tomu budeme potřebovat.

Kotel na tuhá paliva

Tento způsob vytápění se dnes již považuje za zastaralý zejména pro množství ne zrovna čisté práce, kterou vyžaduje. I když je však již téměř ojedinělý, vždy bude pro jistou část lidí, například na samotách, nejpřijatelnější variantou zabezpečení tepla.

Plynový kotel

Na tento „klasický“ typ se stále spoléhá mnoho uživatelů; jde o topení pomocí radiátorů, na které je většina lidí stále zvyklá. Tento způsob vytápění je spolehlivý a úsporný, kotel za normálních okolností vydrží dlouho. Uživatelé se ho těžko zbavují zejména proto, že výměna celé soustavy je finančně náročná, proto často i při jeho závadě koupí raději další plynový, jak by ho měli vyměnit například za kondenzační. Existuje již v mnoha moderních provedeních s různými programy, ze kterých si uživatel vybírá podle vlastních specifických potřeb.

Kondenzační kotel

Tento typ se standardně používá spolu s podlahovým topením, i když je možné k němu uzpůsobit i starší topné soustavy v případě, že se majitel rozhodne zbavit plynového kotle. Podle mnoha odborných názorů využívá energii efektivněji, různí se však názory na skutečnost, zda je vhodný vždy a za všech okolností. Rozdíl mezi klasickým a kondenzačním kotlem je (kromě vyšší ceny) ve faktu, že zatímco klasický odvádí spaliny do komína bez dalšího využití, kondenzační ho pomocí výměníku využívá k vytvoření dalšího tepla. Spaliny se znovu ochladí na jistý bod, vodní pára, která se v nich nachází, kondenzuje a „slouží“ znovu.

Podlahové topení, se kterým bývá nejčastěji kombinovaný, zase umožňuje rovnoměrnější rozložení tepla, díky čemuž „netáhne“ od podlahy, jak se může stávat při klasickém topení (použitím termokeramické nátěru ClimateCoating ThermoPlus bychom tento pocit „chladu od podlahy“ z větší části eliminovali = rovnoměrné rozložení tepla v místnosti). Takto se dá i ušetřit, protože logicky spotřebujeme méně tepla k tomu, abychom se v místnosti cítili příjemně. Vyhřátá podlaha udělá i sama o sobě lepší službu, jak jen vyhřátý vzduch.

Umístění kotle

S touto otázkou se nepoměrně jednodušeji „vyrovnávají“ majitelé rodinných domů, protože tam nebývá problém s malou samostatnou místností či sklepním koutem, kde je možné umístit jej tak, aby nekazil estetický vzhled chodeb a pokojů. Je však zároveň nutné dodat, že moderní kotle jsou již navrhovány tak, že díky pěknému designu je lze umístit i na viditelném místě. Rozměry kotlů se již také upravili, jsou mnohem menší a celkově mají nejen elegantnější, ale i praktičtější tvar.

Bezpečnost

V tomto směru je nutné dodržovat jisté logické bezpečnostní pravidla: při vyjímání umístění kotle je třeba myslet na to, aby v blízkosti nebyly hořlavé materiály a přívod vody. Také je třeba ho nechat pravidelně zkontrolovat odborníkem; neodborné zásahy jej mohou nejen znehodnotit, ale představují i vážné bezpečnostní riziko. Také je dobré myslet na kontrolu a údržbu ještě během teplejších měsíců, aby se nestalo, že vypoví službu v polovině zimy.

Konečně také nesmíme zapomenout na fakt, že od hlavního uzávěru plynu přebírá odpovědnost za stav rozvodů vlastník nebo správce; povinnost kontrolovat rozvody je pro bytové domy daná zákonem, pro rodinné domy doporučená, avšak v této oblasti vyšší opatrnost rozhodně není na škodu, stejně jako i kontroly spotřebičů, jako sporák či různé ohřívače, za které již odpovídá výlučně jejich majitel. Pravidlo co nejvyšší opatrnosti zde tedy platí dvojnásob.

Peter Hofer

See author's posts